jo v autě, to je kapitola sama pro sebe. Strašně moc jsem si jednu dobu přála takovou tu americkou limuzínu, kde mezi řidičem a cestujícími je pevná, zvukotěsná přepážka ....
Je fakt, že dcera byla na tohle šílená, to jsem na ni opravdu musela za jízdy stále mluvit, málem jsem u řízení hrála ještě maňáskový divadlo....
Teď jak čas pokročil a dvouapůlleťák už téměř dosahuje jazykové vybavenosti pětileté ségry (fakt chytá maximum hlášek a umí je použít), tak můj drahý manžel vymyslel príma věc - písničky. Ovšem svoje. Takže momentálně děti ulítávají na Arakainu. Moje krevní skupina to faaaakt není. No ale co už - na děti to zabírá. A já si po dvou měsících neustálého přehrávání 1 CD začínám nenápadně oblibovat Aleše Brichtu
Korunu tomu nasadila dcera - byli jsme na jednom hradě, v rámci prohlídky jsme šli též do barokní kaple (takže úžasně zdobný interiér, pompa), a ona zjistila že tam je ozvěna. Okamžitě začala zpívat "lásko kdo mi tě vzal, komus dala tělo i duši" atd - intonaci, drsnost hlasu Brichta hadr..... měla jsem co dělat abych ji přesvědčila aspoň na vánoční koledu (neboť jiné náboženské písně neznám, ale ač ateista tohle mi přišlo docela rouhačský)-.