Ahoj, je to sice blbe se sverovat takhle pres pocitac, ale manzel mi tu chrape a na me sedla tkliva nalada.Maminka bude mit 4.listopadu vyroci smrti.Je to uz skoro 16 let, ale porad mi to prijde jako vcera.Presne citim tu samotu a stesk.Ted jsem porad v zahranici, na hrbitov jit nemuzu a nemam tu moc s kym pokecat a malou Verusku na krku.Omlouvam se, ma dnes smutnou.Nekdy to na me zcista jasna prijde.Zavidim vsem, co maji maminky, i kdyz mate nekdy pocit, ze byste je zabily.Mne se o te me jeste zdava, je vzdycky nemocna a mne je patnact, zvlastni pocit.