no já když to není vyloženě škodlivý, tak se taky nestarám o to, co děti dole dělají a jak je vychovávají, to doporučuju, velice to pomáhá. Nelze mít jeden výchovný mustr a podle toho jet i u babičky.

Ale když jim babička dává to co já nechci k jídlu, tak to jí do duše promlouvám, ale je mi jasný, že ona to fakt nemyslí zle, takže jí řeknu: babi já vím, že jim chceš dopřát, ale přeci nechceš.......to přeci nechceš aby je tam strašně důležitý, protože babička tím převezme zodpovědnost za to, že se dítě osype.

Dost se respektujeme, jsme každá jiná, naučily jsme se, že když se nám něco nelíbí, tak si to i řekneme, ale do ničeho se nenutíme. Babička má ráda svůj klid, takže já po ní málokdy něco vyžaduju. Teď tedy budou hlídat asi pětkrát v tomto měsíci abych mohla na seminář, ale to je vyjímečně. Takže se mi do domácnosti rozhodně nemontuje. A moje děti mají porci lásky navíc- ráda to říkám, ale je to tak. Oni se tak milují a je to krásný. Já prarodičům úplně tohle stáří závidím, chtěla bych to taky zažít- mít vnoučátka u sebe v baráku a přitom je vidět jen když sama chci. Úžasný. A myslím si, že babi i děda jsou hodně šťastný, že nás tu mají.