Pro mne je prvotním smyslem života život sám. Tedy ted pozemský, samozřejmě, protože na ten další nevěřím a neláká mne ani z Tvého popisu, jelikož být indiferentní duší bez vztahu k těm které miluji pro mne představuje utrpení z nevědomí. To, že jednou zemřu, mne neděsí, takový je životní cyklus, taková je příroda, životní cykilus všech organismů. Já jsem tu, abych využila ten čas co mám tady a teď. A tím využila nemyslím, že budu hýřit a hřešit a bezuzdně bezohledně si užívat. Tím myslím normálně ve slušnosti a prospěšnosti prožít těch 26-100 let co mám (protože nevím kolik mám, samozřejmě). To je moje jediná šance a mně bohatě stačí.