Mám to jak přeskopírák, co popisovala zakladatelka. Ted´ jsem se celé léto třásla jak rychle stihnou naši dorazit až porodím. Páč muj manžel je pro ně hroznej a kdyby dorazili zrovna v období, kdy tu bude sám s klukem, tak by byl ještě hroznější než hroznej. Vidíme je u nás málo neb nás déli 600km´, ale taky my stačí, když jsou tu na víkend. Ale tentokráte jsem dostala 3 týdny k dobru, tak že spoušt´ po chlapských radovánkách, zatím co jsem byla v nemocnici, a nebylo to tak hrozné, jsem si zvládla sama a pak jsem si sama řekla, proč já tu budu šurovat, jak prdlá, když to stejné nebude dost dobré?! ... a když přijela mamina, tak jsem jí sdělila, že bych potřebovala uklidit komoru, umýt okna a vyžehlit tu strašnou hromadu prádla. Byly jsme tu spolu celý týden, každý den a fakt že to bylo v pohodě. Já jsem jí vždycky pochválila a ona byla št´astná, že mi mohla pomoci a pak to taky vypravovat jak mi pomáhala a já když jsem řekla, že mi to pomohlo, tak celá rodina má po 4 letech od našich handrkovaček klid. A prostě to tak budu dělat ona je takový typ, co potřebuje být vždy za hvězdu, tak at´ je a i manžel to docela ocenil, že mi pomohla a asi i tím, že jsem neremcala a nenadávala na ní a vztahy se pomalu začínají vylepšovat. Zkus se na to sama připravit, že jí nějakou práci prostě dáš...