Měla jsem podobný problém, pak už jsem fakt nemohla, protože matka pořád přitvrzovala, chodila mi "uklízet" i do hlavy nebo do dělohy.
S těžkým srdcem jsem jí to přestala dovolovat, nemluví se mnou dodnes, ale s vnoučaty se stýká, posílám děti k nim a občas oni přijdou na formální návštěvu (dvakrát, třikrát ročně). Otec je bezmocný a bojí se jí jak čerta, takže s ním taky žádná blízkost do úvahy nepřipadá.
Rodiče, jako někdo, na koho se můžeš vždycky s důvěrou obrátit, mi někdy dost chybí. Ale celkově je to obrovská úleva. Můžu normáně žít.