Jak jsem psala v předchozí diskusi, můj tatínek je asi největší ateista, co znám. Za ty roky a za ty hodiny diskusí fakt ale mám pocit, že můj a maminčin "věřící postoj" ho rozčiluje sám o sobě. My ho na víru nijak neobracíme. Kdo tatínka zná, ví, že by to neměl vůbec žádný smysl. Takže my ho nepřesvědčujeme, ale jemu vadí, že my věříme. A s tímto jsem se setkala u mnoha ateistů. Dle nich jsme "bludaři, zpátečníci, odmítající vědu, odmítající svobodná rozhodnutí, vydávající se v jakési otroctví, bez svobodné vůle" atd. atd. Někdy mám opravdu pocit, že se tatínek vážně hluboko v nitru bojí, abychom neměly náhodou pravdu Prostě věřící lidé ty nevěřící ZNEJISŤUJÍ. JE JASNÉ, ŽE SKUTEČNÉHO NEVĚŘÍCÍHO BY TO ANI V NEJMENŠÍM NEVZRUŠILO. Takže je to nakonec velmi vtipné