Clovek vidi z cizich zivotu vzdy jen kousek...
Jsou situace, kdy je pro rodinu kazda extra akce, tedy i navsteva v nemocnici, organizacne narocna. Ono to neni jen tak, kdyz napr. rodic(e) maji problemy se uvolnit z prace, neni hlidani pro dalsi deti, ktere do nemocnice na navstevu nepusti, je to daleko a cesta stoji nejen cas ale i penize... (jako ze jsou situace, kdy kazdy vydaj navic je katastrofa). A k tomu se muze vzdy pripojit nejaky dalsi zadrhel - nemocny rodic nebo jine dite, atd.
Divila jsem se kdysi na novorozenecke JIP, ze k jednomu nedonosenemu diteti chodila (mmch. velmi sympaticka) maminka vzdy jen na kratko a ani ne kazdy den. Jednou jsme se daly do reci, a ja zjistila, ze ma doma dalsi deti (jedno z toho bylo hodne male) a nemocne rodice, o ktere se taky musi starat; nema pobliz zadne pribuzne/kamarady co by ji mohli doma zaskocit, a z penez vyzili tak akorat, takze platit hlidani nebo taxiky (aby se dostala do nemocnice rychleji nez MHD) neprichazelo v uvahu. Kdyz by se mimi narodilo normalne a zdrave, nebyl by problem... takhle meli vsechno postavene na hlavu, kazda chvile co byla s nim chybela zase jinde. Takze i kdyz na prvni pohled mohla vypadat jako spokojena maminka salamistka, ktera se zajde pomazlit jen kdyz ma zrovna naladu, tak pri pohledu do zakulisi musel clovek zasnout, ze a jak to vubec vsechno zvlada, ze se nezblazni a i v te narocne situaci dokaze z niceho vycarovat par "ukradenych" chvilek a v nich i pres ten obrovsky napor zprostredkovavat miminku klid a lasku.