Milé maminky, nevím, zda si vzpomínáte, ale před několika lety jsem založila tuto diskusi. Hledala jsem bratra-dvojče mé kamarádce. Hodně z Vás mi tenkrát fandilo a měla jsem napsat,jak to dopadlo.
Takže jen ve zktratce. Kamarádku vychovávala babička s dědečkem, kteří už nežijí. Její matka se rozvedla,ale děti si nenechala.Kamarádka věděla, že má bratra,ale nic bližšího se nedozvěděla a nepomohly ani úřady. Tenkrát mi tady na rodině pomohla jedna maminka dvojčátek, která mi zjistila přes rodné číslo, že kamarádčin otec je již po smrti. Tenkrát jsem psala i do televize,ale potřebovali víc informací,hlavně tu jistou,že se ten bratr určitě narodil. Brala jsem to tenkrát opravdu vážně a psala,že to nevím, že byla kamarádka malinká a že má jen takové tušení, že ji o tom říkali i její prarodiče. Matka mlčela a nedostaly jsme z ní ani slovo.Tenkrát mi na moji žádost Pošta pro Tebe odpověděla záporně.
Nyní,po několika letech mi přišla sms, že kamarádku navštívil pošťák z televize a pozval ji do pořadu. A před hodinou jsem mluvila už s jejím bratrem-dvojčetem Davidem. Věřte, že tady brečím,jakobych ho našla já. Jen jsem mu poděkovala, že je super, že to zkusil on a že mu to vyšlo. Byl adoptován,takže hledal své rodiče a našel tak i sestru, o které ani nevěděl, že je jeho dvojče. Co na to říct? Proč píšu? Musím se s tím vypořádat, neboť jsem strašně smutná, že mi to kamarádka ani neřekla a vše jsem se dozvěděla od jejího manžela. Na druhou stranu jsem šťastná a strašně moc se těším na setkání s Davidem. Chápete mě? POkud se najde maminka, která mi tenkrát dala info z databáze VZP, chtěla bych jí poděkovat za snahu mi pomoci, byť jsem to nedokázala tenkrát dotáhnout do konce.Marčelína