Ta moje opora chodí domů v sedm. Stoupne ke zprávám a nesmíme ho do 7,45 rušit. Mezitím se nají. Pak jde na čtvrt hodiny přečíst pohádku a sedne k počítači nebo televizi. Já se umyju a jdu do postele . Ráno vstávám 5,30 a on v sedm a vypraví děcka a malého odvede do školky . Když jdu cvičit, tak malého buď odvedu k němu do práce (to se vidíme 15 minut tam) nebo přijde v šest, takž se míjíme ve dveřích. O víkendu po změně práce už bývá doma. Ale stejně jak člověk není zvyklý na společné trávení času, tak to skřípe. Je taková divná doba. Myslím si, že by nikdo neměl být v práci déle jak do 17,30, když nemá na odpolední. Někdy je to nutnost být déle v práci, ale mělo by se vybrat volno jindy.