Souhlasím.
Mish, ještě žádnou diagnozu kluci nemají, jen podezření, to nemusí vůbec nic znamenat. Jako pokud tě ta diagnoza uklidní, v pořádku, protože myslím - ale vážně usuzuju jen z toho, co jsem od tebe někdy četla a předem se omlouvám, pokud se pletu a jsem drzá, obé je možné - že nejslabším článkem vašich vztahů jsi ty
Ty už ani nemáš pozitivní očekávání... a znáš úsloví o sebenaplňujícím se proroctví? Ty už ani nečekáš, že se budou chovat normálně, a oni podvědomě nechtějí sklamat maminku a tak se "normálně" nechovají - chovají se dle tvých očekávání, takže jsou to vlastně poslušní kluci. To myslím vážně. Ale nejsem psycholog, možná skutečně nějakou poruchu mají, ale bude to chtít hlavně hodně od tebe.
Věřím, že to je záhul mít dvojčata a navíc kluky, já mám 2 kluky 2,5 roku od sebe a někdy je to mazec, ale to, jak se já cítím, jak uvažuju (protože myšlenky se do činů dostávají), se v jejich chování velmi odráží.
Chápu, že máš i miminko, není to lehké...
Do školky ti je s plenami nevezmou, diagnoza není podstatná.