U lidí v hodně vysokém věku, kterým už neslouží zdraví, to bohužel asi řešení nemá Máme pětadevadesátiletou babičku, která byla zvyklá na velmi aktivní život, měla velkou rodinu a spoustu kontaktů ... A poslední léta žije sama, chce umřít ve svém domě, což všichni chápeme a respektujeme, ale znamená to, že celé dny sedí sama doma u okna a poplakává Nevidí už natolik, aby si mohla číst nebo sledovat televizi, neslyší dobře, takže nemůže poslouchat rozhlas, špatně chodí a nikam už nedojde, má strach jít i na zahrádku, aby tam neupadla a nezůstala ležet ... Každý den za ní někdo z rodiny přijde, ale právě jen na tu hodinku nebo dvě - jinak je sama. Je to šílené