Jsem už blíž k tomu stáří než většina tady. A tak si dovolí napsat svůj názor. Je velká pravda že kdo je aktivní celý život bude i ve stáří. A taky si myslím že když musí bydlet babička nebo děda u mladých je dobře jim přidělit nějaké úkoly, aby měli pocit užitečnosti. Taky je důležitý vzájemný respekt jak už tady bylo taky psáno. Ono čím je člověk starší tím více se projevují jeho špatné vlastnosti, jsou přecitlivělí na každou poznámku atd. Vím o čem mluvím, taky jsem to žažila. Přesně ty samé situace jak už tady někdo psal - kde jsem se pohla tam mně sledovaly oči a ústa byly neustále připravená poradit: vím jak jsem se přemáhala abych neřekla něco nevhodného.Tím nechci říct že byla špatná-spíše naopak byla zlatá, ale já nechtěla odpovídat na neustále otázky proč,kdy,jak,kde. Proto bych nechtěla žít ani s jedním synem. Dneska jsou možnosti - domovy s pečovatelskou službou, kde jsou lidé stejného věku a mají možnost se zůčastnit nějakých společných aktivit. Budu se těšit že mně děti příjdou navštívit tehdy kdy budou mít náladu. Když budou potřebovat s něčím pomoci, ráda přijedu, Ale chci mít svoje doupě nebo pelíšek, kde budu moci zalézt když mi bude ouvej, abych tím neotravovala svoje blízké. Tak jenom taková malá úvaha. Snad by to bylo pro tebe taky řešení.