Nevím, jestli je za potvoru jen ta žena. Můj manžel mi nedávno sdělil sladké tajemství o své nevěře před pár lety. Zanedlouho poté si se mnou pořídil plánovaně další dítě. Zatím je to hodně bolí a bolí, cítím se zrazená, pro něj to nic není, už je to prý dávno, nechápe co mě na tom může tak brát, nás se to netýkalo, hlavně teď už mu na mě moc nezáleží. Mám to za zlé jemu.
Na druhou stranu si říkám, jaké je to pro ženu, u mě by bez vztahu nešlo, odejít z domu od partnera, říkat si že mi jde jen o sex, partnerka milence mu stejně nerozumí, asi bych to nedala. Žena se kterou mi byl nevěrná měla sama dítě, my dvě.
Ano, co se týče sexu, tak jsem se spíš snažila vyhovět, k vzrušení mě bylo třeba dovést, asi se necítil tak jako s ní, která byla náruživější jeho egu hodně pomohla. Nejlepší na tom je, že se mi po léčbě, která s tím zdánlivě nesouvisela vrátila značně chuť, nejmladší dítě není tak náročné a to už tu pro mě není. Že bych oblažila manžela některé jiné? Pro mě představa hrozná .