V souvislosti s tématem o kopnutí spolužáka a následných příspěvcích o šikaně bych se chtěla zeptat, zda máte z dětství se šikanou nějaké zkušenosti. Nebo vám někdy něco spolužáci provedli, co se do teď pamatujete?
Já měla za to, že jsem šikanovaná nikdy nebyla. Ani se o tom dřív moc nemluvilo. Až po letech se mi vybavilo, jak mě holky šikanovaly na táboře, sypaly mi písek do postele atd. Nevím, proč to dělaly, asi z toho měly srandu. Je pravda, že jsem tábory nesnášela, jelikož jsem tam vždycky jezdila jen s bráchou (který byl v jiném oddíle, takže jsem poblíž neměla žádného bližšího člověka), ale jinak jsem vždy docela zapadla. Ani ve škole jsem nebyla nějaký otloukánek.

Jednou mi máma koupila světle žluté kalhoty, které jsem si vyloženě vyžebrala. Ona byla proti, že jsou moc světlé a budu hned jak prase. Hned druhý den mi je zničili spolužáci, co mi nastrouhali tuhu z verzatilky na židli. Už se pak nedaly nosit. Nejen, že jsem byla nešťastná, protože jsem pořád hadry dědila a nových moc neměla, ale ještě jsem to doma slízla.

V 8. třídě mě kluci posadili do umyvadla, které se mnou spadlo a rozlomilo se na několik dílů. To byl tehdy průser

Život je boj, dětství obzvlášť.

Máte nějaké podobné zážitky?