Lal, je to strašné a cítím s tebou /i ten vztek/, ale já sama za sebe musím říct, že mi velmi pomohlo, za tím vším dělat násilím konec. Sama v sobě. Když příjdou tyto vzpomínky - a já si troufám, že to jsou stavy blízké depresi - musím začít něco dělat /fyzicky/. Trvá mi to dlouho, ale zaženu to. Bohužel si ale myslím, že můj život /sex. i citový/ to stejně pořád ovlivňuje. Jenže nemám sílu jít někam to pořešit. Nechci se v tom už pitvat, nechci už brečet... Přeju ti už jen hezké zážitky.
P.S. tato diskuze mi velmi pomohla, už jen v tom, že nejsem sama /i když je mi nás všech velmi líto!!!/