Tohle řešíme s kamarádama pořád. Já sem byla klasická pankačka, kdysi. Teď už nenosím kožený bundy, ani Martensky, zato ale furt poslouchám punkovou hudbu, jenomže kvalitnější než předtím, pořád mám červený vlasy, a nehodlám se "zařadit". Zůstalo mi klasický anarchistický myšlení, který spočívá v tom, že odmítám všechno zajetý, konvenční, ekluje se mi klid, pořád se chci jenom bavit, a nenechám si diktovat, jak a co mám dělat, pokyny "co by se mělo" mě dovádí k šílenství. Nesnáším, že "všem de jenom o prachy", často melu něco v tom smyslu že "nejdůležitější je svoboda jedince" a podobně.
No, takže na závěr... s kamarádama sme se shodli, že punk buď máš v hlavě, nebo nemáš, někdo je prostě "pankáč" celej život, a nejtrapnější forma vyjádření takovýho světonázoru je hodit na sebe křiváka a kanady a nabarvit si hlavu na zeleno, protože kdo tohle dělá, ví o tom vlastně úplný hovno, protože každej přece ví, že punk musíš mít v sobě, tím se prezentuješ a veškerý maškary sou jenom pro lidi, kteří nemají prdy na to, aby o nich široký daleký okolí vědělo, že sou "pankáči". Punx not dead, vy volové