Já mám navíc ověřeno, že člověk sám hodně vytváří povědomí o dítěti v lidech okolo, jestli mi rozumíte, prostě pokud budu vypadat jako usoužená matka (což jsem) a vyprávět na potkání, jaký jsou to bláznivky a zlobivky (což jsou), tak lidi budou o těch dětech tak přemýšlet, takže se snažím být pozitivní a lidi kolem přebírají můj pohled na ně, což ale zase pomáhá mým dětem, aby byli hodní, protože to kladné očekávání okolí je vhodně motivuje. A fakt to funguje i takhle při těch letmých setkáních, děti prostě přebírají moje očekávání a očekávání okolí a chovají se podle toho. Kromě toho hezcí jsou, taky modroocí blonďáci, takže...
![~t~](/g/s/20.gif)
Samozřejmě, když někam jdeme, tak já nemám ani čas monitorovat lidi kolem, ale ty pohledy prostě člověk registruje, jak ty lidi jdou okolo, někdo se i usměje výrazněji, cizinci třeba, staré paní, ty se občas i dají do řeči, že mají doma taky takové a tak, jiné maminky, furt si prostě vzájemně koukáme do kočárku, já myslím, že je to úplně normální a nic patologického to o nikom nevypovídá.