Ahojík, teď jsem na Facebooku shlédla video kamarádky z besídky její čtyřleté dcery ke dni Díkuvzdání a jsem z toho videa tak na měkko. Bylo to absolutně v klidu, žádné soutěžení, stálo tam 15 malý dětiček vepředu, paní učitelky seděly ve stejných kostýmech vepředu v první řadě proti nim (měli kalhoty a delší tuniku s třásněma a na hlavě čelenky s pérem, učitelky bez čelenky, jako indiáni). Děti předváděly asi 4 ukazovací písničky. Učitelky před nima dělaly celou dobu to samé co oni. V průběhu jedné písničky tam začalo jedno dítě natahovat, tak jedna ta učitelka vlítla k němu, vzala ho do náruče, seděla tam s ním celou tu písničku, zatímco ty ostatní tancovaly a pak ho vzala po písničce ven, ono ukázalo, kde má rodiče a běželo za nimi, nikdo se nad tím nepozastavil, všichni to brali v pohodě, ostatní děti doukazovaly ještě jednu písničku, zamávaly a konec.
Ze svého dětství znám besídky jako obrovský stres, a fakt by mně zajímalo jestli je to tady už v tomhle směru lepší, nebo je to pořád takový šílený opruz. Odkaz nedám, nevím, co by na to kámoška řekla.
Díky za názory. J.