Hroudí, pozor.... opatrně.

Čokl je čokl, ale už nikdy NEŘEKNU V TOMHLE SMĚRU NIKDY.

Psa jsem nechtěla NIKDY, pak pocit, že hlídač by se hodil (poté, co soustavně doma sama a vykrádali okolní domy a pak přepadli známou... doma s dětmi bydlící u lesa)

... a pak přistál ten knoflík, co fňukal, kurňa, to bylo jak s novorozencem, jak bulel, když nás neměl blízko. V ložnici nebyl NIKDY, u nás v bytě asi tak 2 x za 5 let, že ho prolítnul čistě omylem.

Ale chrápal celé dny a noci v kanclu se mnou při práci, jen 2 x znečistil kancelář nebo místo doma a vždycky po lécích, jinak absolutně čistotný (jedno místo u plotu... i to jsem ocenila)... a pak jsem se zamilovala. Do psí oddanosti, psího vítání, umazanýho kabátu, ochlupenejch černejch kalhot.

P.S. s rodinou se vítáme nadšeným ahooooooj, a rádi se máme, takže ... myslím, že tady nic náhražkového nehledám. Čím víc jsem psa nechtěla a odmítala podobné chování, tím víc jsem dostala na zadek v tomhle směru.

To se špatně vysvětluje někomu, kdo to nevnímá podobně. S papoušky, rybičkami, domácími myšičkami různé velikosti vzhledu a pohlaví (tam řadím cokoliv od myši po činčilu) to tak nemám, kocour je alergen... ale tenhle úplně špatně zvolenej pes mne fakt dostal.