to je o prahu toho pocitu a vnímání. Pro nás to taky bylo moc. Větší sousto, než jsme mohli, ale sousto, který jsme zvládli, jak finančně tak i péčí. A které jsme pocitově - jakože reálně - vlastně nezvládli.

Ale oba jsme to cítili podobně s manželem, takže pro nás dobrý, pro psa dobrý, nakonec, ty peníze by stejně skončily někde v oběhu, na charitu bych je prvoplánovaně asi nedala, takže bychom je roztočili, tudíž... ony v oběhu skončily... no, nedomnívám se, že díky tomu, že spadly do psa... jsme se dopustili zločinu.