Pampeliško být v tvé kůži tak bych se na "babičku" pěkně vykašlala. Máme to doma podobně, moji rodiče nejeví moc zájem, když už tak tam musíme přijet. Moje mamka pohladila poprvé syna v jeho skoro 4 letech. Syn jí ignoruje. Z druhé strany máme tchána vdovce, který nebyl schopný za 14 let, kdy mu zemřela manželka najít si aspon nějakou kamarádku, tak se upíná na naše děti, ovšem takovým způsobem, že mi to hodně vadí. Defakto se tváří, jakože jenom s ním je naše dítě hodné, jenom s ním je štastné, věčně mu říká manželovým jménem a mě pořád otravuje jestli ho náhodou nechci pohlídat. Nechci, protože jsem zjistila, že v době kdy mi hlídá dítě, tak nenápadně do sebe lije "alkohol" a myslí si, že to nevím. Ono dokud děti nepřijdou mezi vrstevníky a nevidí , jak to chodí v jiných rodinách, tak je to dobré, ale syn chodí do školky a tam snad vyzvedávají děti jenom babičky a dědečkové a vidím na něm, že ho to trápí, nejlepší pak je, že se tím některé děti i chlubí. Snažila jsem se udělat maximum, ale kde nic není ani smrt nebere