Přidávám se, jsem taky hotová z adventu a nejhorší je to úplně v začátcích, snad ještě v přípravách na advent. Každý rok studujjeme u nás v nákupním středisku "stromek splněných přání" dětí z DD, pak jedno vybereme a koupíme, co si přeje. Dceři je teprve 4 a 1/2 roku, tak jsem jí doposud pokaždé musela vysvětlovat, že tyto děti nejsou doma u svých maminek a tudíž je ježíšek nemusí najít a tak mu trošku pomůžeme a něco koupíme. Pokaždé jsem se rozbrečela už v úvodu, když jsem jí říkala, že tyto děti nemají takové štěstí jako ona, která má rodiče a prarodiče... Druhá vlna pláče přicházela, když jsme dárek odevzdávali. No a letos mě dcera předběhla, z loňska už si pamatovala a ke stromečku mě táhla, že musíme koupit nějaký dárek pro děti bez maminky... Pak jsme se zastavili u jestliček s ježíškem a jak tak vykládám, že Ježíšek nic neměl a hodní lidé k nim přišli s dary, tak jsem se zase úplně odbourala. Je to hrozný, otřesný. Taky brečím u televize i rádia. Vpodstatě stačí jen lehký podnět a já vytahuju kapesník. Většinou to není jen povrchový pláč a skoro nejde zastavit V neděli si pustíme prvně koledy. Chci se vidět