Andrejko,
já má takovou radost! Myslela jsem na tebe celé odpoledne. Jsi skvělá!
Mně tvoje máma mi dost připomíná moji mámu. Ta své pocit skrývá, nevzpomínám si, že bych ji někdy viděla brečet. Asi před patnácti lety jsme se rozkmotřily (vlastně kvůli hlouposti), nemluvila se mnou skoro rok, já jsem to nesla hodně špatně, ona, myslím si, taky, ale nikdy to nedala najevo. Postupem času jsme se zase udobřily, ale nevyříkaly jsme si to nikdy, ona by to asi ani neuměla, mluvit o citech a pocitech. Já už ji tak beru. Vlastně jsem na ty události pře 15 lety skoro zapomněla, tys mi to teď připomněla. Přesně takhle se chovala při první návštěvě po našem konfliktu. Tak nějak vlažně, ne moc srdečně, ale při odchodu mi poděkovala za návštěvu a řekla, ať přijdeme zas.
A řekla jsi mamince, že se chystáš studovat? Co ona na to?
Moc bych ti přála, aby se vaše vztahy zlepšily a aby maminka našla cestu i k vnoučkovi. Věřím (jak už jsem napsala předtím), že se to podaří.
J.