Terezo, já to právě považuji za normální a běžné. Když se nám narodí dítě, přemýšlíme o tom, co z něj asi bude, když vyroste. Vymýšlíme mu báječnou, růžovou budoucnost a opíráme se při tom o své sny a tužby. Jak dítě roste, tak rodiče pochopí (většina), že se asi ten sen o klavírním géniovi nevyplní, protože chybí sluch, talent nebo vůle. někteří rodiče to ale nevzdávají a jdou si tvrdě za svým snem, který jim dítě vyplní. Někdy to vyjde (příklad třeba sestry williams) někdy ne.