Neviditelná, opravdu je to "nebezpečné", máš správnou úvahu
Já mám možná "štěstí" na chlapa, anebo na svoji celkem přísnou povahu Ale oprostit se od "okovů" jeho rodičů mi trvalo 3 roky (to oproštění znamenalo, že jsem přestala jezdit na návštěvy s manželem kdykoliv si zamanul, protože "Když tam přijedu sám, řeknou že je nemáš ráda" ). Dokonce mužovi bylo oznámeno, ať se vrátí i s (dosplěým) bráchou domů, že je nic nebaví Muž si je už ale celkem drží od těla, dokonce už i připouští, že jim jednou vrátí klíče od bytu (zááázrak)
Ale asi by tam měly být aspoň ty předpoklady. že třeba budete bydlet sami, a třeba ty svátky budete slavit svoje. Naše první vánoce jsme slavili aspoň "naoko" sami v tom smyslu, že jsme jeli k jeho rodičům až někdy kolem 8 večer, nepočítalo se s tím, že jakoby jedinou večeři budeme mít u nich. No a postupem času je to lepší a lepší, loni jsme tam jeli 25., teď tam asi pojedeme až 26. ... Musí tam být nějaká snaha nevyhovět matince za každou cenu no....