Fuj. Kdysi jsem chodila s klukem, který byl skoro slepý. Místo aby byla máti ráda, že mám zkušenosti s nevidomými, vytýkala mi, že s ním chci děti, že mohou mít vadu. Tak jsem jí řekla, že u nás to není genetické. A ona na to, že u nich jo, že to má z její rodiny. Sama si napráskala 3 děti. Do všeho se montovala. Tomu mému to vadilo, ale nakonec se se mnou radši rozešel, aby měl klid. Myslím, že on klid nemá, ale já jo. Tenkrát jsem byla zralá na psychinu, vypadala mi půlka vlasů, nic mě nebavilo, myslela jsem, že už nikoho takového nenajdu.
No, s manželem je mi fajn, jsme svoji 11,5 roku. A mám PARÁDNÍ tchýni. Vůbec se neurazí, když manžel řekne, že to její jídlo je divné, že si má vzít ode mě recept. Do ničeho se nemontuje a spíš stojí při mě.
ZDRHEJ, NESTOJÍ TO ZA TY NERVY A VĚČNÉ ODSTAVENÍ NA DRUHOU KOLEJ