Přijde mi to dost individuální. Každá žena vnímá vše jinak, já bych rezolutní ortel nedokázala vynést. Porodu jsem se také bála, bála jsem se nástřihu. Nakonec od prasknutí plodovku do vykouknutí syna jsem rodila necelých 11 hodin. Na porod jako takový vzpomínám kladně, ač křížové bolesti a že jsem byla na kyslíku moc na kladu nepřidá. Syn měl omotaný pupečník, ke konci porodu mi zmizly kontrakce, ozvy byly špatné, v tu chvíli mi běželo hlavou jediné, ať už je venku, ať si mě rozstříhají třeba celou, ale ať už je venku a je živý! Nastřižená jsem byla lehce, hojilo se to krásně, nevzpomínám si, že by to bylo nějak citlivé či bolestí, ani u šití jsem nepípla a to mě šili dvakrát, neb se to PA nějak nepovedlo, tak to dr. přešíval znova. Jsem 2,5 po porodu a po nástřihu prakticky ani památka. Takže já se toho původně bála jako čert kříže, ale nyní jsem za to vděčná a nemůžu si stěžovat.