Ahoj ženy, kdo čte tak na pokračování můj příběh, tak bych vás chtěla poprosit o radu a nebo i nové čitatelky. Zkusím rychle přiblížit o co se jedná, těm kdo nečetli. Před časem mi manžel pžiznal, že někoho má, že si potřebuje ujasnit, co v životě chce, že ma nějakou krizi, po 14 dnech řekl, že to zkusíme a s ní se rozešel. Jenže situace doma byla jen horší a horší, má nedůvěra, nevěděli jsme, jak se k sobě chovat, takže tento čtvrtek odešel. Nevím, zda je u ní, je v kontaktu s mou kamarádkou, tak od ní akorát vím, že je zlomenej, že to nese velice těžce, a že je psychicky na dně. Nechci ho omlouvat, ale zároveň nemám ráda názory,jak jsou všichni chlapi stejní a hajzlové atd. Lidská psychika je složitá a určitě není nějaký prvoplánovaný hajzl. Dnes by měl přijítza synem a pak bychom si měli jít na chvíli někam sednou domluvit se na tom, jak bude syna vídat. Zatím asi není na pořadu dne předběžné opatření, rozvod atd. Asi ani pro něj to, že nyní odešel, není cílový stav. Já doufám, že se vrátí a i on řekl mé kamarádce, že pokud se to má spravit, tak bude lepší, když teď bude od sebe. Takže nechci to určitě hrotit. Chci se zeptat, zda zde máte někdo podobnou zkušenost a jak jste řešili styk tatínka s dítětem. Nemůžu mu ho dávat někam, kde není pro syna zázemí a pokud je manžel náhodou u té druhé, tak to bych vůbec teď nedala, aby syn chodil tam. Synovi je 14 měs. Máte někdo nějaký nápad, zkušenost, prosím o radu. Děkuji Káťa