jo ale taky podotýkám, že když jsme ze začátku moc hctěla, aby zůstal a vše bylo OK, tak to bylo jen horší a horší.. pak jsem prostě řekla dost, a žila si tak, jako kdyby tu fakt nebyl... najednou jsme se začala opět bavit, být veselá, byly dámský jízdy... hodinou hovor s kamarádem.. byl tu u mě několikrát kamarád, když zrovna on přijel z práce.. a hle, začal asi i žárlit...
prostě jsme se začala chovat tak, jak chtěl on, jako kdyby neexistoval.. a šlo to.. sice to vypadalo jako ěnco nepředstavitelnýho, co nemlžu dokázat, ale šlo to... a bylo mi krásně, nikdo mi do ničeho nekecal, ten týden bez něj tak nějak hezky uplynul... byl víkend, přijel on.. tady na něj nečekalo navařeno nebo nějaký "vítej doma".. néé, rpostě jen "ahoj, jak ses měl?" první víkend jsme si hezky povídali, druhej se krapítek zhroutil psychicky kvůli dětem a pak už jsme věděla, že to už je jen otázka času, kdy se vrátí.. no svůj návrat ohlásil pak po 2 dnech