Mono,
já s ní o tom samozřejmě nemluvím. Ale sama mám takovou možná obsedantní obavu, abych jí tu situaci (obstát mezi dětmi) ještě sama zbytečně neztěžovala
Pozoruji už totiž na ní některé své vlastní povahové rysy - že je pro ni někdy těžké začít se bavit s cizími lidmi. U sebe jsem to odbourala až v dospělosti usilovným tréninkem a mantrou "vždyť na tom přece nic není, vždyť na to přece nic není". A obě dvě jsme někdy velmi spokojené, když se můžeme jen tiše dívat, jak se jiní lidé baví, ale nemuset se angažovat (mmch noční můra učitele, který miluje skupinovou výuku a chce třídu "rozhýbat" )