Tante, možná to je taky nějaký důvod. Dědečka jsem měla fantastického, ale velmi nemocného (v poměrně mladém věku), pamatuji si na něho. Neuměl dávat běžně najevo nic, co souviselo s lidmi (miloval koně a byla jsem u toho), on byl sedlák s vlastním gruntem a pak kulak.

Zemřel, když mi bylo 10, ale do té doby mi citově, protože byl nemocný - já sice pro něj zklamání (ne kluk, ale holka), ale první vnučka a jak říkal "celá po mně, ukecaná a vyčůraná jak mraky", dal i modré z nebe. Cokoliv, co jsem v rámci jeho možností mohla chtít, ale bylo to naše tajemství.

Druhý dědeček zemřel v roce, kdy jsem se narodila. Po něm za pár let další dědeček, to už jsem byla velká a byl to super chlap, ten vztah už byl jiný vzhledem k mému věku.

Babičky mám dodnes obě. Jedna je skoro jako od B. Němcové, starost o mnoho lidí, dětí, vnoučat, milující... hodná a obětavá a úplně rozdaná, visí jí i v tomhle věku na krku mnoho lidí. Má moc dětí. Ale vztahy máme krásné, nikdy nezapomenu na nic, co se jí týká, trávila jsem u ní prázdniny... přesto sourozenci mají trochu jiný přístup z její strany. Pro ni asi šok, vnučka brzo, jsem o pár let mladší než její nejmladší dítě....


Druhá babička je moc hodná, ale nejsme si blízké ani trochu (její manžel byl ten dědeček kulak), takže ... třeba... zapomene na můj svátek, i když se mamča (její dcera a moje mamina) jmenuje stejně... náš kontakt je prostě takový nedůležitý.... a nijaký a i z mé strany to vnímám často spíš jako povinnost. Vztah nevznikl.


Takže ani zde žádné klasické modely.

Ale implantovala jsem si.. manželova tátu (bohužel, už nežije)... to byl superděda a supertáta pro mne - a manžel s ním špatně vycházel.... dlouho, až když jsme se nějak potkali my dva - já a jeho otec, začalo to být fajn.
Miluju manželovu sestru a jejího manžela. Nejsou pokrevní příbuzní - to je složité, taky jsou o dost starší než manžel, ale naprosto skvělí lidé, oni si říkají "babí a děda" vůči našim dětem, ale tam vyloženě dostáváme tu péči babičky a dědy vůči našim dětem

a NIKDY nedokážu oplatit stejným. A věř mi, že se snažím hodně. To jsou pro mne ti správní z manželovy strany pro naše děti.

A jsem ráda, že jsme se tak nějak potkali.
A přála bych něco podobné i tobě.