Zkus to brát tak, že máš ještě nějakou šanci mimi u sebe udržet, pořád lepší, než kdybys porodila dnes večer a za pár dní měla u sebe i toho staršího. V opačném případě by sis určitě říkala, že bys radší bez kluka ještě nějakou dobu vydržela, jen kdyby se mimis nemusel narodit tak brzy. Já to naštěstí snášela docela dobře, byla jsem vděčná za každý další den strávený v nemocnici, personál byl skvělý, moje spolubydlící taky, měla jsem svoji televizi a nakonec to uteklo tak rychle, že jsem ani nevěděla jak. Moje mysl se soustředila na malošky, na to, že rodit ještě nesmím, měla jsem čas je hladit, je šťouchat, nedělat si starosti s vařením, s úklidem... musím říct, že to bylo docela fajn období. Prostě jsem si vsugerovala vydržet co nejdéle a myslela jen na to. Neboj se, malý si žádné následky z tohoto období sebou neponese a když je doma s tatínkem, určitě nepláče a netruchlí, to vždy jen ten okamžik loučení, kdy mu to přijde líto. Zkus si na tvém pobytu najít pozitivní stránky a soustředit se jen na ně.
Já např. nechápala ty některé sobecké maminy, které v té době ležely taky na oddělení, jedna mladá neustále lítala ven kouřit, další chtěla odrodit co nejdřív, jen aby mohla být doma u svého milobaného manžílka, ale na své děti vůbec nehleděly, že se narodí předčasně a třeba s problémy jim bylo fuk. Vím, že ty chceš pro mrňouska udělat maximum, tak zkus zatnout zuby, vždyť jde jen o malinký zlomek z tvého života
Za to krásně kulaťoučké a zdravé miminko to určitě stojí