syn dělá totéž, včera jsme měli strašlivou scénu na pokračování na téma "budu večer jíst sladkosti", ale ve skříni je zarážka, kterou zatím neotevře, byl unavený jak kotě a celé to bylo z toho, takže jsme se snažili to nějak přežít a nepovolit, což se nakonec podařilo a usnul mi v náručí... většinou když se začne vztekat, tak poodejdu a čekám a ujistím ho, že ho mám ráda, leč toto se mi nepozdává, nic jiného stejně nemá smysl, venku poodcházím podle blízkosti silnice a pak to chce pomazlit, aspoň malinko

Kamarádka mi vyprávěla, že mívala záchvaty vzteku poměrně dlouho, i s leháním a kopáním, takže si to pamatuje, tu bezmoc, že ví, že přijde trest, ale nejde s tím nic dělat je to nezralá nervová soustava a tu výpraskem ještě nikdo dozrát nepřinutil, maximálně se dítě začně bát vlastních lidí, což je snad to nejhorší, co bych si uměla představit.

Prostě vydrž, taky vydržujeme