Limai - tak jak to popisuješ, pokud je to pravda .... a záleží na podání a faktech, bych cambus udělala.

Ale - jak znám naše děti. Nejzlobivějšího kluka? A to řekl kdo, že je nezlobivější? A Vy jste z toho měli radost nebo špatný pocit?... atd. atd. atd.

Nedávno mi obě děti odmítly jít do školy. Nebo odmítly... Ve vzácné shodě přišly ze školy, že druhý den mají být spojení s jinou třídou. A že s tou jinou třídou mají potíže. Nejen oni, celá třída. Ta jiná třída je výjimečná - zaměřená aktivně na sport no a holt jsou i vzhledem k věku trochu vyspělejší a i .. ctižádostivější, někteří i rváči, nebo tvrdší, dneska není přeci podstatné sportovat, dneska je podstatné někam to dotáhnout, nebudu házet do jednoho pytle, prostě pár opravdu vydatných jedinců.

Nejsem apriori zaujatá, zaujala mne vzácná shoda mezi dětmi (ač sourozenci a dvojčata velmi rozdílní), tak jsem se spojila s maminkami ostatních dětí. A ten dojem je vzácně shodný, ani jiné děti nechtěly do té druhé třídy.

Takže.... dle mého... kdyby odtáhli mé děti za některé hříchy a v době, kdy mne štvou, ještě si řeknu "dobře vám tak" - ne, samozřejmě po vystresovaném dítěti netoužím, kluci potkali v životě dospělé čerty jednou na ulici, a dneska si na ně sami hrajou (dneska dospělé nepotkali). A někdy bych ty čerty poslala i na některé dospělé.

Kdo ví, jak a proč to tak bylo? Prvotní pocit je hájit dítě, ale někdy .... je dítě zralé na naplácání, když se najednou rozeřve a vzápětí zjistíš, že řve proto, že šláplo Jarušce na nohu a Jaruška ho kopla....