terezo, já vycházím taky jen z toho, co Limai napsala...
A šla jsem si to přečíst ještě jednou..Fakt mi byl divný, že by takhle reagoval zrovna ten kluk, kterýho čerti popadli.A chápu to opravdu tak, že brečel spíš nějakej jinej kluk, kterej měl strach, když čerti toho prvního kluka táhli...
A na místě učitele byhc mu prostě řekla-hele, neblbni, ti čerti jsou starší kluci, tenhle Pepa zlobí, tak mu chtějí pohrozit,aby se trochu zklidnil,nic víc...
A fakt bych u toho nedělal kovbojku, v devíti fakt už ne...Pokud by i nadále a vždycky u takových dětí( a těch fakt není moc) každej bral až přílišný ohledy a nevystavoval ho ničemu, co by mohlo jeho psychiku byť i minimálně "narušit" , prokazoval by mu spíš medvědí službu..
Vybavuju si hodně všelijakých situací, kdy se nějaký moje dítě necítilo zrovna skvěle,šťastně kdy se něčeho bálo, bylo smutný, cítilo se provinile, bylo zklamaný, vzteklý, ponížený...
A jako matka bych byla asi radši, kdyby moje dítě bylo vždycky veselý,nadšený, vyrovnaný, spokojený..Ale takhle to v životě nechodí. Budu se sice snažit,aby toho horšího moje děti moc neokusily, běžným věcem ale bránit fakt nebudu..
připouštím,že za "běžný věci" považuje každej něco jinýho..