Tak my držíme velikonoce i Mikuláše striktně jen v rodině a mezi kamarádama.

Což znamená, že mikulášské trio se dostaví střízlivo a umírněno, čert dělá bleble v pozadí, ani tím řetězem letos nechrastil.

Dítko - 2. třída na čerty a spol. ještě věří - taky jsme se dočkali pláče před jejich příchodem, řekla jsem, že se tedy může někam schovat, a nemusí se s nimi vůbec potkat. Nakonec jim čelilo, sice se strachem, ale ten pak aspoň zčásti spadnul.

Mladší - 5 let naprosto bez problémů.

Abychom tradici zrušili kvůli staršímu, že pláče, jsme neuvažovali - víme, že se dokáže rozplakat třeba kvůli tomu, že si má vzít do bot druhé ponožky. Kdybychom viděli nějaké trauma hodně dopředu, tak bychom to samozřejmě nehrotili, ale takto, a navíc když jsme dali možnost se toho neúčastnit, to považuju za dostačující.

Velikonoce - podle mě moc hezký svátek i s těmi tradicemi, ALE: zase je to jen v rodině, děti s tatínkem upletou pomlázku, se mnou obarví vajíčka, tatínek symbolicky (!) vyšupá, pak jdeme vyšupat babičku - moji pěstounku, která má pro děti taky vždycky drobný dárek, a přineseme obarvené vajíčko i pro dědu.

Když je to takto pojaté, nevidím na tom vůbec nic špatného, naopak. Ještě bych brala kamarády, se kterými bychom byli předem domluvení.

A také jsem to jednou jako holka zažila u kamarádky na vesnici, kde se všichni znali, kluci byli sice trochu opilí, ale žádné excesy neprovozovali, šlehali jen symbolicky. To mi taky přišlo OK.

Ale nebyla bych v žádném případě zvědavá na: ožralé čerty pouštějící hrůzu, ožralé surovce neznající míru s pomlázkou, a na cizí koledníky, se kterými to nebylo dopředu domluvené. Těm bych ani neotevřela a nevidím sebemenší důvod to dělat.