Byly a byly prvotně určené dospělým posluchačům. (Jak každý asi ví, v dobách, kdy nebyly mezi lidmi běžně rozšířené knihy, se udržovala tradice ústního vyprávění.) Proto také obvykle obsahují životní zkušenosti se vším všudy, včetně krutosti. Až postupem času se z toho stal žánr pro děti. A to, jak se dnes ty příběhy zjednodušují a všelijak - nebojím se napsat - "przní", je veliká škoda. Děti se musí o světě dozvědět i to zlé a v pohádkách je to vždy podáno v promyšlených souvislostech, nejde o prvoplánovou krutost (narozdíl od různých současných bezduchých příběhů).