Přidat odpověď
Pročetla jsem to, tady ty věci ve mě zanechávají rozporuplné pocity, na jednu stranu nutnost pomoci, na druhé straně nicotnost tohoto snažení, když vezmu v potaz, že toto jsou lidé, kteří se množí nekontrolovatelně, nepřemýšlí nad důsledky svého počínání... Jasně, že potřebným by se mělo pomáhat, ale na druhou stranu, co zmůžu? Rodina, která nemá do úst, si udělá 10 děti, které trpí hlady, umírají na infekční nemoci, neumějí číst, a psát. Já pošlu pár tisícovek, jedno dítě se naučí číst, co zbylých 9, co tisíce ostatních? Popravdě jsem na toto už rezignovala a z přesvědčení prostě ty peníze neposílám (dříve jsem tak dělala), ať si každý myslí co chce. Spíš se snažím dobře zabezpečit a vychovat svoje děti, to je můj prvotní úkol, nechci už řešit problémy celého světa. Ani nyní v předvánočním čase, ani v budoucnu. Je tady na tom někdo podobně? Nejsem sobec, snad někdo pochopí, jak to myslím.
Předchozí