Úplně si představuji svoji mámu, jak když jí něco rozhodilo, tak chodila po bytě a jako by si mluvila pro sebe...jen takové úryvku a já to nesnášela, protože jsem tomu nerozuměla a hlavně mi vadilo, když to dělala třeba v autobuse :) no a nedávno mně něco vytočilo, doma a já se přistihnu jak uklízím prádlo do pračky a říkám si pod fousy: tak na to se ti můžu vys.... což byl závěr mé úvahy o tom problému. Prostě je to tak :) a pak jsem nesnášela, když jsem dělala úkol a ona nade mnou stála a jakoby vždycky "usykla" nebo "mlaskla" když jsem v tom úkolu přetáhla atp. (první třída), jak já to nesnášela a te´d najednou před měsícem koukám a vidím sama sebe, jak stojím nad synem, který u stolu píše úkol a mlaskám....