Aragosto, presne pises, ze rozhodnuti je jen na tobe. Ke zvazeni ti predkladam ruzne pohledy na vec. Muj dr. rikal, ze je stanovena hranice 1:250 pod kterou se zenam doporucuje jit na amnio. Ale takhle hranice neni nijak relevantni, je to jenom doporuceni, pro nekoho je riziko 1:2500 velke, pro nekoho je 1:25 male. Ja osobne zase vubec neberu vsude omilane srovnani rizika potratu s rizikem DS. To je preci srovnavani hrusek s jabkama. Trauma z potratu ve vyssim stadiu tehotenstvi a celozivotni pece a trapeni postizeneho ditete jsou dve naprosto rozdilne veci. Pro nekoho je neprijatelne jit na potrat a dokaze si tu peci predstavit, nekdo tomu chce v ramci svych moznosti predejit. Dalsi vec k posouzeni je asi vek i pocet deti, ktere uz mate apod. Ted pisu POUZE o mem rozhodnuti: mela jsem riziko 1:210, kamoska doktorka a cele moje okoli me od amnio zrazovalo, ze riziko je male a pri pripadnem potratu nadeje na dalsi teho v mem veku {39} je nizsi atd. Ja jsem posera, navic jedno dite uz mame a vzdy jsem otehotnela napoprve, takze jsem nakonec s velkyma vycitkama na amnio sla. Asi za mesic jsem videla dokument "Nejtezsi rozhodnuti", kde jedna maminka mluvila o tom, ze mela uplne stejny pomer, okoli ji rikalo to same a narodilo se ji dite s DS. To se mi uplne udelalo blbe pri predstave, ze bych byvala nesla.