Loni v zimě jsme s manželem a dcerou (tehdy 1,5r) bydleli v bytě s mými rodiči. Jsou oba v důchodu a o dvě generace starší než my. Mám je ráda, ale to soužití bylo NAPROSTO příšerné. Moje rada zní - vše odkývat, dát za pravdu - a pak si to udělat po svém. Je to hnusné, ale jakákoliv snaha o diskuzi skončila vždy ještě větší hádkou. S manželovými rodiči to máme obdobné a moje sestra s jejím manželem se k jeho rodičům staví také tak. Bojovat nemá smysl, protože pak je soužití pod jednou střechou nesnesitelné. Asi to se starší generací většinou jinak prostě nejde... Buďto jsi poslušná loutka - věčná dcera, nebo máš vlastní názor a je zle.
Hlavní chyba je v tom, že pro naše rodiče budeme asi dosmrti děti - a oni nás přece MUSÍ vést a vychovávat .
Postavili jsme dům a bydlíme teď sami. Rodiče jezdí občas na návštěvu. Ideální situace...