Přidat odpověď
Myš to jsem si vždycky myslela, že máme mezi sebou krásný vztahy, že si kdykoliv pomůžem. Mamka to neměla nejjednodušší, ať už se týkalo rozvodu, stěhování, manžela, měla i nějaké letité problémy, které jsme se snažily už co by děcka řešit a snad se nám to podařilo nadobrou odbourat. Kdykoliv potřebovala, byli jsme tu pro ni, jak píšeš, jednou pomůžeme my, podruhé zase ona.. tak jsem si to nějak myslela.. no ale asi to nefunguje. Dokonce i když jsem řekla, že si snad taky někoho budu muset najmout, kdo by mi děti pohlídal, abychom si jednou za rok s manželem někam vyrazili, tak ji to taky netrklo a řekla, že už z toho magořím. Nějak ji v tomto nepoznávám a to jsou to její jediné vnoučata. Od tchyně žádnou pomoc nečekám, ta bydlí 15km daleko a tam už jsem to nějak překonala, ta se teď přijela od července podívat na děti (asi na dvě hodiny) a to jen proto, že syn měl narozeniny. Fakt mě to neskutečně mrzí..
Předchozí