Ahoj, zamýšlím se tady na problémkem. Mám dva kluky, skoro čtyřletého, který je hodně opatrný a nechce nic zkoušet a není moc šikovný a dvouletého, který naopak je hodně průraznej, všechno chce zkusit a všechno mu jde. Teď malej přišel z pokoje, na noze jednu botu, kterou mám připravenou pro staršího, až vyroste z těch, co má teď, když jsem mu dala i druhou botu, tak si jí oblíkl a chodí tady v tom. Starší kňučí, že chce taky boty, ať mu nějaké najdu, ale pro nic si nedojde, nezkusí nic, jen kňučí, že chce, že máma má oblíct Jonymu boty a podobně. Na moje pobídky, ať to zkusí, že malému to taky nikdo nedával, tak neřekne nic jen pořád kňoučí. Občas už si s ním nevím rady, tady je to legrace, ale když ho mám donutit k něčemu, co je fakt potřeba, tak jsem někdy kolikrát až zlá, což mně pak mrzí, ale on si jinak nedá říct. A když ho pak donutím, že si třeba oblíkne tepláky nebo se mu povede něco nového, tak je vidět, jak je na sebe pyšnej a spokojenej, ale sám od sebe prostě nic zkoušet nebude, vůbec neměl období já sám. Co s tím? Byla jsem s ním u psycholožky, dostala z něj dovednosti, které jsem vůbec nevěděla, že umí, takže schopnej je, ale já ho k tomu prostě nedonutím. Ráda bych ho dostala do školky od září, protože si myslím, že by mu to hodně pomohlo, ale nevím, jestli ho tam dostanu, když budu doma s mladšími dětmi. Budu vděčná za jakékoliv tipy. J.