no to úplně chápu - ten pocit "jak je možné že ostatní děti po tomhle jdou jak slepice po flusu a to moje just ne"... Starší - dcera - je taky taková. Hlavně nechce dělat to co ostatní....... jak je tam víc lidí než 1 tak to už je dav a tam ona nepůjde (pohladit si zvířátko na dni dětí, na nějakou atrakci, houpačku apod).
Je fakt, že po čtvrtém roce nastal zlom - vlastně ve 4,5 letech - vloni v zimě začala CHTÍT lyžovat. Vůbec jsem si netroufla jí to navrhnout (já lyžuju moc ráda) ale po anabázích s tříkolkou, kolem, lyžičkami předchozí sezonu, kdy se u všeho zasekávala, bulela, nechtěla, sníh byl moc studený a mokrý, voda nápodobně..... jsem nechtěla riskovat že přitáhnu na kopec všechny věci a slečinka se zasekne že ne a zas to všechno ponesu dolů.... Docela dost ji motivujou pohádky - takové ty hrané s lidskými herci - kor když to jsou děti - žere hrozně moc, vloni právě to byla Ronja kdo lyžoval tak to chtěla taky zkusit. A od té doby je to lepší - sama chtěla zkusit lední a pak i kolečkové brusle a šlo jí to, sama zkusila to kolo (tam to moc nešlo a to jsme to krapet provařili my - nemá vhodné kolo - má buď malinké nebo velké, nechtěla jsem dávat 3tis. za kolo......). Tak tě chci povzbudit že to třeba bude za pár měsíců lepší. U nás taky hodně záleželo na mladším sourozenci - vloni teprv začal chodit, zato letos už jí zdatně sekunduje v mnoha ohledech - běhá lítá a skáče skoro jako ona a ji to nutí být "větší a lepší".