tak jak je něco dojemného, uroním slzu. Zvláště, pokud se to týká dětí. Určitě jsem plakala u Vinetou, poslední výstřel. Pak u Forrest Gump. Jako malá jsem nesnesla Goro, bílý pes, to na mě bylo moc.
A ty knížky, to je síla. Naposledy se mi hlas třásl u konce u Medvídka PÚ, kdy se Kryštůfek vyptává PÚa, zda bude chodit na jejich místa... Já jsem vůbec hrozná plačka když se něco týká dětí. Slzela jsem, když jsem se loučila ve staré školce, kam dcera chodila 3 roky, jde to se mnou z kopce , fakt to přeháním