Je to smutné. Často musím myslet na Mili a na Petru. Taky na rodiče tady v okolí, kterým zemřely děti na rakovinu, na meningitidu nebo při nehodě. Proto radši záměrně tyto příběhy nevyhledávám, i když třeba tento jsem už taky četla, moc smutné.
Jen ze zkušenosti sousedky, které zemřel syn - nevyhýbejte se lidem, které toto neštěstí potkalo, pozdravte je, promluvte, nechte je vypovídat, když se na to cítí, vyslechněte. Právě podle jejích zkušeností se jí většina lidí po smrti malého začala raději vyhýbat, protože nevěděli, jak zareagovat.