Nechtěla jsem tam jít, protože jsem nevěděla, jak jí je. Po ozařování mohla být oslabená, zvracet, ztratit vlasy, nevim. Ptala jsem se, kdy se mám stavit, protože mi napsala, že se stavit mám nebo manžel, mluvila jsem jen o sobě, i když jsme v autě byli všichni, mohla říct, že máme přijít nahoru, neřekla to. V říjnu mluvila o tom, že má ozařování hotovo, o operaci nikdy nepadlo ani slovo. Já nejsem jasnovidec. Máme taky starosti a velký, ona může zavolat stejně jako já. Já jsem se snažila komunikovat celou dobu, ale mám prostě pocit, že o to nikdo nestojí. Nevím, co mám dělat. Jít tam jen tak, to se bude tvářit, že s tím nepočítala. Ten vztah je špatnej odevždy, já jsem ten, kdo se vnucuje a prostě nevím, jak s ní komunikovat. Nevím. Několik let jsem kvůli tomu byla v péči psychologa, a pořád nevím, co s tím. Píšu, že jí zavolám, ale nejdřív to prostě musím zpracovat, všechno. Jinak teda jsi ke mně nespravedlivá, Teri.