Ano,a už to bude 20 let,co jsem viděla mámu naposledy.Byl by to hodně dlouhý příběh,tak jen krátce.Když mi bylo šest,tak si mě adoptoval nový manžel mé matky.Když mi bylo 22tak se zastřelil,protože mu máma byla neustále nevěrná.Byl mi tak dobrým tatínkem,že mě to stále bolí,že už tu není.Měli jsme se moc rádi.A když bylo dědické řízení,tak mi řekla,ať si nedělám nároky na dědictví,protože to nebyl můj pravý táta.Před notářkou udělala,tak srdceryvnou scénu,jak jí všichni ubližovali,no nechutné.
Když mi bylo 9 roků,tak se nám máma na pár dní ztratila,po návratu říkala,že se jí udělalo špatně a že byla v nemocnici (táta všechny obvolal).A já se musela celé dny starat o 17měsíčního brášku a tátu,který musel chodit do práce.Dokonce jsem usekla slepici hlavu (ta ještě lítala kolem špalku a já z toho měla šok), abych nakrmila to řvoucího mrně.
Také jsem byla u soudu,že musím jako dědic za tatínka zaplatit i jeho dluhy.Ale paní soudkyně si všimla,že dluhy byly vytvořeny 3 měsíce po tatínkovy smrti.Takže to uzavřela,že mrtví dluhy nedělají a já byla všeho zbavena.Naopak máma se vezla v pěkném průšvihu,že odebírala zboží na jeho živnosták a neplatila.
Nakonec mi přišla do domu exekutorka,protože nahlásila,že bydlí u mě.To je jen zlomek toho,co mi v životě udělala.Může se mi někdo divit,že jí už nikdy nechci vidět?????