Já se tedy přiznám, že na uplakané miminko jsem nekřičela ani v nejhorších stavech nevyspání (a souhlasím, že to jsou ty nejmučivější stavy, co jsem kdy zažila). Ale odnášelo to bohužel přes den batole, které mne po probdělých nocích s miminkem mučilo svou energií a aktivitou. Na to jsem si kolikrát nervy vylila opravdu nepěkně a je mi to dodneška moc líto. A nejvíc ze všech to odnášel manžel, ten si vyslechl chudák své a jednou po něm i letělo nádobí. Jinak jsem se chodívala vybrečet i do koupelny ... No skutečně to není lehké, co si o nás mysleli sousedé, to si netroufám ani domýšlet, ale je fakt, že přímo na miminko jsem křičet neuměla.